Miloš Hlávka

(1907-1945)
Dramatik, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny 

Životopis

Pseudonymy: Antonín Horník dědeček M.H., truhlářský mistr ze Žamberku , Václav Záruba S Františkem Götzem společný autorský pseudonym hry Slavnost mládí 

Dramatik, divadelník, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny.

Narodil se 15. září 1907 v Horšovském Týně. V roce 1931 se oženil s tanečnicí německé národnosti Irmgard Otte (*1905,+1970), učitelka pohybové gymnastiky a tanečnice v Osvobozeném divadle a na ostatních scénách Avantgardy. Rodačka z Tettenbornu v Sasko-Anhaltsku navštěvovala školu rytmiky švýcarského komponisty a hudebního estetika Émila Jaques-Dalcroze v Hellerau u Drážďan odkud odešla v roce 1926 s choreografkou a tanečnicí Jarmilou Kröschlovou do Prahy, kde v Osvobozeném divadle poznala svého budoucího muže.. V roce 1936 se z tohoto manželství narodil syn Petr a v roce 1940 dcera Anna.
Studoval 3 roky práva. Vysokoškolské vzdělání ukončil v roce 1933 na Filozofické fakultě UK, kde studoval dějiny moderních literatur a romanistiku. Ve školním roce 1933/1934 obhájil práci „Nonkonformismus v díle André Gida“, kterou lektorovali profesoři Václav Tille a Jiří Horák.                                                                                                                              

V letech 1927-29 byl členem voicebandu E. F. Buriana, který vystupoval i v zahraničí a se svým cizojazyčným programem se v roce 1928 zúčastnil významného Světového hudebního festivalu v Sieně. Na tomto festivalu pořádaném každoročně Mezinárodní společností  pro soudobou hudbu (ISCM World Music Days) měl Voicebend ve složení E.F. Burian, Lída Burianova-Matějovská, Anna Franclová, Miloš Hlávka, Jan Kučera, Jan Mikota, Lola Skrbková, Marie Staňková a Bohuš Záhorský veliký úspěch a dostává se mu uznání významných recenzentů britského, německého a italského tisku.                                                                                                                                                                  

Podílel se na budování avantgardních scén divadla Dada a Moderního studia.                            

V letech 1930-31 se pokusil v Intimním divadle o vlastní studiovou scénu a s Oldřichem Stiborem založil Umělecké divadlo. (Koncem roku 1930 byl dramaturgem tohoto divadla, které založil Oldřich Stibor se skupinou přátel ve Fenclově Aréně na Smíchově. Zahajovací inscenaci sociální drama Sinclaira Zpívající vězňové cenzura před premiérou zakázala. V lednu 1931 pro nepřesvědčivost hereckých výkonů v inscenaci Scaniawského satiry Papírový milenec uváděné ve Stiborově režii a v úpravě Miloše Hlávky Umělecké divadlo zaniklo.)                                    

Od roku 1934 pracoval jako redaktor v nakladatelství Bohumila Jandy Sfinx. Byl prvním redaktorem klubovního měsíčníku Evropského literárního klubu (ELK), který vznikl v roce 1935. V roce 1936 založil Klub překladatelů. Sám patřil mezi významné překladatele nakladatelství Melantrich 1898-1999, ve 30tých letech min. století nejvýznamnější a nejproduktivnější české nakladatelství spjaté s národněsocialistickou stranou, zaměřené na vydávání původní i překladové beletrie. a Rozprav Aventina, v nakladatelství Aventinum pracoval jako redaktor. V září 1936 se zúčastnil společně s režisérem Jiřím Frejkou a Josefem Trägrem Mezinárodního divadelního sjezdu ve Vídni. V roce 1938 působil v Central European Press jako redaktor v Haagu, od roku 1941 v nakladatelství Českomoravský kompas řídil Knižnici dramatického umění. Od srpna 1939 pracoval jako lektor činohry ND, později jako dramaturg a od dubna 1944 jako zastupující šéf činohry ND.                                                                  

V roce 1940 ziskal za svoji divadelní komedii Světáci Hlavní cenu Melantricha Melantrich příležitostně vypisoval soutěže podporující nová původní díla. V soutěži dramatiků v roce 1940 uspěli Miloš Hlávka, Vítězslav Nezval, Frank Tetauer a Miroslava a Josef Tomanovi.. Jeho hra Výlet do hor byla poctěna cenou České akademie věd a umění lit. fondu básníka a politika Matěje Havelky (*1809,+1892). za nejlepší veselohru 1941 . Své eseje, články, překlady, kritiky, teoretické statě, básně a povídky publikoval v Literárních novinách, v Rozpravách Aventina, v Lidových novinách, v časopisu Rozhledy po literatuře a umění, v časopisech Divadlo a Národní divadlo, v sociálně demokratickém deníku Právo lidu, v týdeníku Čin, Kmeni, ve Studentském časopisu, v časopisu Cesta, v Národním osvobození, v novinách A-Zet, v ženské revue Eva, v Cestě, v Národní práci a jinde Šifry: H., Hl., -m.h., M.H., ka, -vka, -VKA. Ostatní tiskoviny – viz Lexikon české literatury 2, sv.1 z r. 1993. .                    

Příležitostně spolupracoval s rozhlasem, který uváděl jeho přednášky, jeho básně a rozhlasovou hru. Krátký čas se zabýval filmem, náměty a spoluprací na scénářích. V roce 1939, před příchodem do Národního divadla, působil zhruba 3 měsíce v Lucernafimu.                      

Při Pražském povstání 6. května 1945 byl smrtelně raněn, zemřel 7. května 1945 v pražské nemocnici Na Bulovce.

 

Miloš Hlávka se souborem voice-bandu E.F. Buriana (E.F.B. nahoře, M.H. vlevo, Bohuš Záhorský dole) a před Uměleckou besedou (M.H. druhý, E.F.B. čtvrtý zleva, B. Záhorský první zprava)  

- - - - - -

 

 

 

 

 

                                    

 

Miloš Hlávka se souborem činohry Národního divadla na zájezdu (vlevo J. Frejka, vpravo M.H.)

- - -

 

 

 

 

 

 

 

a ve chvílích volna- - - - - -

 

 

Irmgard Otte na scéně

          - - -               - - -

skupiny Divadla pohybu, 1927,  Jarmila Kröschlová: Cesta za dobrodružstvím, zleva Magda Doktorová, Irmgard Otte a Jožka Šaršeová, Ch: Jarmila Kröschlová. (foto B. Rádl)

a Divadla Dada, 1927, Pierre Reverdy: Poutník, v jedné z rolí Chaplinů, zleva Irmgard Otte, Anna Kožená a Jožka Šaršeová, R: Jiří Frejka, Ch: Jarmila Kröschlová. (foto archiv Evy Kröschlové)

- - -         Irmgard Otte (vlevo) v Budči na jaře roku 1928

         (foto archiv I.O.)

 

 

 

 

   

 

 

Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení
divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na
jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem
však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou:
roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů
a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu,
anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás
žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.

Napište nám

Zde se můžete vyjádřit ke knížkám a k dílu Miloše Hlávky. Rádi odpovíme na Vaše dotazy.