Miloš Hlávka

(1907-1945)
Dramatik, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny 

1942 Městské divadlo v Plzni

Uvádění Benátské maškarády v Plzni v režii Alfréda Radoka mělo mimořádný ohlas u diváků. Představení činohry do té doby zela prázdnotou. Málo lidí však vědělo, že Alfréd Radok se musel krýt pseudonymem Vladimír Bureš.

Miroslav Horníček v postavě Oktavia.                                     PROGRAM                            

- - -

                 - - -Emil Felix PhDr. Emil Felix, (1889,1956), středoškolský profesor, literární historik, kritik, středoškolský profesor, studoval slavistiku a germanistiku. V Plzni působil od roku 1918 na obchodní akademii. Literárně historické práce věnoval Plzni a okolí. se v Českém deníku 13.9.1942 ve svém obsáhlém článku Starý Goldoni v nové úpravě k premiéře Benátské maškarády 9. září 1942 zmiňuje mimo jiné:…..Jinak to byl večer opravdu zdařilý. Hrálo se vesměs se zřejmou chutí a radostným očekáváním skvělého průběhu. Účinkující se podrobovali s patrnou ochotou vedení režiséra Vladimíra Bureše a ukázali, že by stačili na jiné úkoly, než k jakým bývají pravidelně určováni. M. Horníčkovi byla konečně poskytnuta možnost, aby se jednou ukázal v cyranovském kavalíru Oktaviovi a přesvědčil každým pohybem, gestem, mimikou, šermem (polibkem poslaným na hrotu kordu) o svém nesporném nadání, které u nás leží celkem ladem. /…..představil se sympatický dobrodruh lži, Lelio Zdeňka Hofbauera a zaujal lyricky měkkým přednesem, více než charakteristikou galantního dobyvatele srdcí `a la Casanova, a více jako citlivý básník a recitátor lyrických tirád, než zpěvák kupletů a šansonů. /…..Starý, dobrý Goldoni má a měl i u nás mnohé milovníky, patřil mimo ně i velký Goethe, který na italských cestách několikrát s nadšením zaznamenal silné dojmy z jeho komedií, vrcholící v obdivném zvolání, které můžeme s plným právem i my opakovati po středeční premiéře „Nyní konečně mohu tedy také říci, že jsem spatřil komedii.“

VEČERNÍ ČESKÉ SLOVO PLZEŇ       18. 10. 1942

- - -
Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení
divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na
jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem
však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou:
roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů
a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu,
anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás
žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.

Napište nám

Zde se můžete vyjádřit ke knížkám a k dílu Miloše Hlávky. Rádi odpovíme na Vaše dotazy.