Miloš Hlávka

(1907-1945)
Dramatik, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny 

Odkazy na články v odborné literatuře vydané tiskem

KULTURA A TOTALITA IV - Každodennost

Ivan Klimeš, Jan Wiendl (eds.) Vydala Universita Karlova, Filozofická fakulta jako 57. svazek řady Varia 2016, Vladimír Just: Pražská idyla uprostřed apokalypsy (Poznámky ke „kulhavému divadlu“ jako paradoxu každodennosti) 

Divadelní revue vydává Intitut umění - Divadelní ústav č.02, 2014, Vladimír Just: Několik drobných korekcí

Divadelní revue č.01, 2014, Eva Stehlíková: Miloš Hlávka se vrací, Jan Vedral: Justova dramaturgická archeologie

Slovo a smysl vydává Univerzita Karlova, Filozofická fakulta č.20, 2013, Ad Tomáš Vučka: Tragická postava životního dramatu. Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka (Petr Hlávka: Omyly v článku Tomáše Vučky, Vladimír Just: Kritické glosy k článku Tomáše Vučky, Tomáš Vučka: Odpověď na poznámky Ing. P. Hlávky a Prof. Vl. Justa)

K článkům v časopisech  Slovo a smysl v č.19, 2013, Tomáše Vučky „Tragická postava životního dramatu. Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka“ a v č.20, 2013, „Ad Tomáš Vučka: Tragická postava…“ s poznámkou redakce, která považuje z jejího hlediska  záležitost za uzavřenou, napsal Vladimír Just:

JÁ O VOZE, VUČKA O KOZE

Tomáš Vučka ve své odpovědi na mé kritické glosy tvrdí, že v inkriminované studii nevycházel z Hlávkových dramat, úprav ani z jeho překladů (resp. přebásnění), že vycházel pouze a jedině  ze „subjektivní interpretace“ jeho básnických textů a deníků, a že nikde „nevynáší žádné definitivní nebo generální soudy“ o Hlávkově tvorbě, ani o tvorbě jím uváděných a překládaných autorů, že se prostě „ke smyslu či obsahu, vyznění těchto her nevyjadřuje“, neboť „jejich analýza nebyla tématem“ jeho práce, jak mu „mylně“ přisuzuji. Jinými slovy: nachytá-li vás někdo na švestkách, je nejlépe tvrdit, že jste lezl pro jablka. Nemohu si pomoci, ale tímto svým trikem dělá p. Vučka ze čtenářů recenzovaného časopisu Slovo a smysl tvory, s prominutím, lehce retardované, neschopné podržet v paměti cca čtyři měsíce staré informace. Jen takový čtenář by totiž mohl zapomenout, že podtitul Vučkovy stati, jíž jsem vytýkal řadu věcných, jak teatrologických, tak čistě faktografických nesmyslů, zní: Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka (podotýkám, že 90% Hlávkova překladatelského díla tvoří dramata). A že se v ní Vučka – metodologicky naprosto správně – hodlal soustředit, podle vlastních slov, místo na Hlávkovy „banální proklamace“ na jeho divadelní tvorbu: jeho “pozornost si zaslouží Hlávkovy inscenace“, tečka. Nevím sice přesně, co touto pozoruhodnou formulací Vučka sledoval (Hlávka totiž za celou dobu působení v ND režíroval jedinou, a to zájezdovou, inscenaci: Výlet do hor), ale jako čtenář mám dobrý důvod se domnívat, že jí Vučka myslel právě Hlávkovu dramaturgii, jeho autorské úpravy, jeho „přebásňující“ překlady her cizích i uvádění her vlastních. Co jiného si také pod Vučkovým oblíbeným pojmem „Hlávkovy inscenace“ představit? Nu, a právě o této dramaturgii Vučka vynáší „definitivní a generální soudy“, ne že nevynáší. Některé jsou definitivně a generálně vedle (například, že Hlávka neuváděl žádného Goetha), jiné jsou faktograficky na vodě. Řeknete-li suverénně o nějakém autorovi – v kontextu s uváděním jeho inscenace na činoherní scéně – že je „diskutabilní“, a jako doklad uvedete zápis v jakési obskurní knize, s danou hrou vůbec nesouvisející (a pak se ještě dodatečně hájíte tím, že jste se o tom dočetl v jakýchsi blíže nespecifikovaných „německých databázích“ – že by „strejček Google“ nebo „tetka Wiki“? -, aniž jste se obtěžoval se s „diskutabilním“ autorem seznámit prostřednictvím jedině relevantního zdroje, totiž jeho textů), pak na vás platí jako ulitá Šaldova slova: „Posuzuješ-li něco, cos dostatečně neprozkoumal, není to posudek, ale předsudek“. Jelikož autor na žádnou mou relevantní námitku, ať už myšlenou jako podnět do diskuze (například o pochybujícím lyrickém subjektu největší Hlávkovy básně Kormorán, vylučujícím podle mě údajné básníkovo „nadčlověčenství“), nebo jako kolegiální upozornění, že Hlávkovu problematickou stať cituje oklikou přes jiného autora (popř. že dělá ze dvou Billingerových her hry tři), autor nereagoval, a jelikož redakce, pochopitelně chránící „svého“ autora, striktně další debatu nepřipouští, považoval jsem za nutné zdvihnout některé své otázky a pochyby znovu, alespoň touto dodatečnou cestou. Nesouhlasím totiž ani trochu se zdůvodněním redakce, proč polemiku utíná, že totiž její podstata „tkví spíše v odlišném názoru interpretační povahy“: omyl není věc názoru, ale opravy. A Vučkovy závažné chyby v datech, titulech, autorech i terminologii (o paušálních hodnotících soudech, neopřených o studium pramenů, nemluvě), to vše, podtrhuji, v recenzovaném časopise, jsou vším jiným, než otázkou interpretace.                                                  Vladimír Just                1.3.2014

Slovo a smysl č.19, 2013, Tomáš Vučka: Tragická postava životního dramatu. Básník, dramaturg a překladatel Miloš Hlávka

Opravny-Polemiky-Vzpomínky vydala Masarykova univerzita, Pedagogická fakulta, Brno 2013 , Jiří Rambousek: Texty z let 2007-2013,Opravna 8: O Janu Zábranovi a Miloši Hlávkovi  

 

Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení
divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na
jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem
však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou:
roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů
a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu,
anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás
žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.

Napište nám

Zde se můžete vyjádřit ke knížkám a k dílu Miloše Hlávky. Rádi odpovíme na Vaše dotazy.