Miloš Hlávka

(1907-1945)
Dramatik, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny 

1940 Národní divadlo

Scénu hry Panama vytvořil František Tichý, který je na dalším obrázku v rozhovoru s režisérem této hry Jiřím Frejkou a Milošem Hlávkou.

- - -

 

 

 

 

- - -

                                                                    František Götz 4. března 1940 v 9. čísle čtrnáctideníku Národní divadlo napsal: (…) Mladý autor si položil vážný úkol: chce formou lyrického, skoro intimního dramatu předvésti velký společenský a politický skandál, jenž v letech devadesátých minulého století vzrušil celý svět a odhalil mravní bídu světové politiky, jež už tak často zastírala své pravé cíle hlučnými hesly. Je třeba si jasně zpřítomnit tento základní záměr, aby bylo jasno celkové zaměření dramatu Miloše Hlávky. Je známo, že látky á la Panama byly v poslední době zpracovány zcela důsledně formou tzv. časové hry, jež předvedla naturalistickou reportáží vznik skandálu a jeho rozvoj, snažíc se o myšlenkovou analýsu případu, jíž dávala perspektivy více méně sociálně revoluční. Hlávka zamítá tuto formu časové hry zcela důsledně. Nechce psát hru pro okamžik, nýbrž pro celou epochu a epochy. A reportážní naturalism je mu žurnalismem, nikoliv však dramatickou poesií. Spojuje tedy veřejnou tématiku se snahou o básnické, lyricky silně podložené drama, usiluje o sloučení přímo dialektických protikladů soudobého dramatu, aby vytvořil novou, původní formu. Provedení plně ukáže, do jaké míry se mu podařil tento pokus o synthésu základních antithes dramatických tvarů, nicméně je jasno, že si autor klade úkoly velké. Jeho vztah k senzační látce není senzační, nepíše „Panamu“, aby tvořil prudké účinné situace a velké hromadné scény, nýbrž proto, aby ve společenském a politickém skandálu ukázal nadčasové dění lidských duší a lidských osudů.                                   

Tedy především: předvádí osud velkého budovatele průplavu suezského a panamského, Ferdinanda Lesseppse, ve chvíli, kdy propuká skandál panamský, a ukazuje, jak velké dílo, myšlenkově hluboké a lidsky poctivé, se zvrhá v rukou politických a finančních machrů v úplatkářský kolotoč, v němž kde kdo kořistí. Nejde mu tedy o skandál, nýbrž o věcný děj, zhudlaření velké ideje, dostane-li se do špinavých rukou, jež si z ní dělají jen a jen obchod. A původce velké myšlenky, jenž rozpoutal ten kořistnický kolotoč, hyne lavinou zla, které zničilo jeho dílo… a praví viníci se většinou dostanou ven se zdravou kůží. Za druhé: autoru šlo o to, aby v této látce ukázal první trhlinu světového politického systému, jenž spojuje lidovládu příliš těsně s vládou kapitálu. Nekonečné množství afér podobného dosahu přišlo po skandálu panamském a všechny pramenily jedině z nezdravého poměru politiky k finančnickým kořistníkům a vůbec z nezdravého základu společenského, v němž tak často zisk není v přímém poměru k práci. Za třetí: autor usiluje o to, aby proti kresbě rozkladu starého světa, plného nezdravého kořistnictví a nemorální bezzásadovosti, postavil svět nový, rodící se, čistý a eticky krásný – svět opravdového mládí. I „Panama“ je drama generační: proti celé politické smečce starých machrů vystupuje nová generace, hluboce otřesena mravní spouští, která se projevila skandálem, a ti mladí mají v sobě horoucí touhu vytvořit nový svět, v němž mravní korupce už nebude hybnou pákou dějin. A konečně: tam, kde tzv. časová hra vyúsťuje v tématickou a ideovou analysu základních sil doby, aby odhalila rozumově přesně a jednoznačně zdroje krise, Hlávka ví, že příčin je nesmírné množství a nechce porušit životní tajemství, to iracionální a nevypočitatelné jádro dějů… a raději končí otázkou, než pádnou a racionální thésí. (…)                                                                                   

Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení
divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na
jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem
však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou:
roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů
a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu,
anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás
žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.

Napište nám

Zde se můžete vyjádřit ke knížkám a k dílu Miloše Hlávky. Rádi odpovíme na Vaše dotazy.