Miloš Hlávka

(1907-1945)
Dramatik, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny 

Články v tisku a jiné

17.7.2014  Martina Náhlíková:  Klub HM (Hudební mládeže) Plzeň divadelně-letnil pod (širým) plzeňským nebem

(...) Letos jsme na tomto festivalu uváděli dvě inscenace. Jako již tradičně, byla na konci června uvedena v premiéře nová inscenace festivalu. Tou byla italská komedie Lhář, která se hrála až do 11. července. I letos jsme se snažili o to, aby inscenace byla „ušita na míru“ některému z míst historického centra Plzně. A tak se stalo (a myslím si, že řemeslně velmi dobře, což je zásluha především scénografa Pavla Kodedy), že se plzeňské Náměstí Republiky na dvanáct večerů proměnilo v Benátky. Představení Lhář vzniklo na základě dvou textů, či přesněji jakýmsi zkřížením stejnojmenné Goldoniho komedie a s úpravou Miloše Hlávky, která nese název Benátská maškaráda.
Divadelní léto se už od svého prvního ročníku zasazuje o to, aby se na scéně setkávali mladí profesionální herci z plzeňských divadelních souborů se svými hvězdnými kolegy z pražských i mimopražských divadel. A nejinak tomu bylo i v případě Lháře. Do titulní role byl obsazen známý (především seriálový) pražský herec Roman Zach. Do dalších rolí obsadil režisér Zdeněk Bartoš hosty Miloslava Mejzlíka, Tomáše Jeřábka (ano, je to ten z reklamy na Air Bank – a možná se budete divit, ale v civilu je to moc příjemný člověk ;-) ), Danielu Šiškovou, Malvínu Pachlovou či Dianu Tonikovou. Z domácích jmenujme alespoň Zdeňka Rohlíčka, který si zahrál číšníka Brighellu, Petra Konáše coby Florinda či Marka Adamczyka v roli Ottavia.
Když už jsme u těch výkonů, nelze opomenout hudebníky a hudební složku celkově. Hudba k inscenaci je částečně (ale tou o poznání menší částí) reprodukovaná a částečně živá. Kvartet ve složení saxofon, kytara, basa a bicí rozeznívá Benátky a dodává inscenaci šmrnc. Například hned v úvodu skvělým provedením známé italské písně Senza Catene (možná znáte například z filmu Duch, ale jestli ne, najděte si ji, je moc hezká).
Komedie plná laskavého humoru, velmi vtipně a dobře vystavěných dialogů, zajímavých režijních nápadů a strhujících hereckých výkonů, to a mnohem víc je inscenace Lháře. Pokud vás zaujala, neváhejte se na nás příští léto obrátit, zhruba od půlky července jej budeme hrát znova a můžeme vám zajistit volňásky! (...)    

(Poznámka P.H.: Provozovatelem inscenace bylo o.s. PaNaMo, Plzeň)                                                                                                                                            

 16.4.2005  Miroslav Král /recenze premiéry inscenace Divadla v Dlouhé/

Karnevalové Benátky v Dlouhé

(…) V Čechách je Goldoniho Lhář (Il bugiardo) známý především v adaptaci Miloše Hlávky s hudbou Miroslava Ponce pod názvem Benátská maškaráda. Režisérka Hana Burešová spolu s dramaturgem Štěpánem Otčenáškem připravila text svého Lháře s použitím právě této úpravy a v překladu Rudolfa Součka. Základní příběh zůstal téměř nezměněn, text byl razantně, ale citlivě prokrácen a jazyk zcivilněn, přičemž byla ponechána lehkost dialogu a čitelná charakteristika (znak) každé postavy (mj. veršované repliky Florindovy, Leliovy tirády). S ohledem na to, že režisérka Burešová inscenuje komedii pro současnost, byly v textu vynechány veškeré dobové narážky a naopak do něj byly vkusně vsunuty soudobé reálie (viz např. Leliova tiráda o eskalátorech), které působily naprosto přirozeně. (…) Lhář z Dlouhé je dalším velmi dobrým počinkem tohoto divadla. Ukazuje, že i komedie se dá ještě dnes zahrát vkusně a úspěšně bez zbytečného extemporování, pomrkávání herců do hlediště, prvoplánových politických narážek či vulgarismů za každou cenu. A opět se v Dlouhé ukázalo, že divadlo je umění kolektivní, kdy herci musejí hrát spolu a ne vedle sebe – každý za sebe. Dívat se na Lháře v Dlouhé je radost.

25. 4. 2005  Saša Hrbotický /Hospodářské noviny/hn.ihned.cz 

NOVINKA DIVADLA V DLOUHÉ  Je libo lhář, či fantasta?

Představení nabité situační i slovní komikou vrcholí davovým tancem a tklivou Leliovou písní z dílny Petra Skoumala. Pražské Divadlo v Dlouhé se ve své nejnovější inscenaci vrátilo k italskému klasikovi 18. století Carlu Goldonimu a z jeho bohatého odkazu si vybralo komedii s úderným názvem Lhář. Humorný kolotoč rozpoutaný lhářem Leliem by sice dnes, kdy se domácí politická scéna barony Prášily jenom hemží, mohl vybízet k průhledným paralelám, leč dramaturg Štěpán Otčenášek a režisérka Hana Burešová takovému vábení odolali. Jejich verze Lháře vycházející z překladu Rudolfa Součka a adaptace Miloše Hlávky se vydala cestou podmanivé podívané překypující dravým humorem i jevištní poezií. (…)

 

 

Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení
divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na
jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem
však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou:
roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů
a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu,
anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás
žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.

Napište nám

Zde se můžete vyjádřit ke knížkám a k dílu Miloše Hlávky. Rádi odpovíme na Vaše dotazy.