Miloš Hlávka

(1907-1945)
Dramatik, básník, prozaik a překladatel z francouzštiny, němčiny a italštiny 

1940 Městské divadlo v Písku

- - -

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 (plakát z pozůstalosti M.H. - vlevo dole úřední kulaté razítko MĚSTSKÁ OBEC PÍSECKÁ)

                         

                                   Výňatky z bakalářské práce Lukáše Nozara z r. 2007 „Václav Krška a jeho divadelní období (1920-1940)“ vypracované na Fakultě humanitních studií UK v Praze pod vedením  Doc. Martina Putny o uvedení  hry Stříbrný vítr v r. 1940 v Písku:

Str.43: (...) inscenátoři opravdu nic nezanedbali, dochovali se nám i pozvánky s textem: Prácheňská scéna při VSJA v Písku Vám posílá srdečné pozvání (...) Jaromír Malý (1953) také uvádí (...) celým podnikem přihlásil se Písek důstojně ke svému Šrámkovi. Byl to tehdy za okupace krásný kulturní čin, jímž mladý svět písecký reagoval na útlak hnědého režimu. Současný tisk sympaticky provázel odvahu Píseckých, „Kinorevue“ vítala s četnými obrázky „Šrámka na píseckém jevišti“ a „Pražský ilustrovaný zpravodaj“ reprodukoval ukázkou velký počet fotograf. záběrů (…) , jak by vypadal Stříbrný vítr, hraný v ulicích starého Písku.98  Na plakátu se zaštítili píseckým starostou a městskou radou, protože odpor některých skupin obyvatelstva ke Krškovi byl všeobecně známý a diváci by se mohli bát chodit na režii, za kterou stojí skandalizovaný člověk.                                                            98 Citováno z: Vltavín 2001 č.3 (8.6.), Premiéra Stříbrného větru v Písku v r. 1940, s.54-59

 A dále na str. 45: (…) Nyní přikročme k svědectví autora dramatizace románu, Miloši Hlávkovi (1907-1945). Referujeme z jeho článku v programovém sešitu inscenace: Hlávka přijíždí do Sobotky v létě 1937 s rukopisem hotové dramatizace. ... Uvítání bylo lapidární ... šli za město. „Tak mi to přečtěte!“ Šrámek se mračil skoro velitelsky; cupkal jsem vedle něho chvíli jako sprosté literární ucho. Při čtení cítil z druhé strany silnice potměšilý chlad. Druhá půlka mu měla být přečtena po obědě na zahradě. A už o tom nemluvili, ani slovo. V zahradě: Šrámek poslouchal stále pozorněji a tím rostla má jistota. Za chvíli jsem měl před sebou prostého diváka, v nějž se dovede proměnit každý dramatický autor, když chce. Konečně v něm polevilo strnutí, vzniklé prvním nárazem o cizí pojetí tak důvěrné autobiografické látky. Když jsem dočetl mluvil již se mnou hlasem zjihlým „Nemohl jsem stále uvěřit, že jste z toho románu udělal divadlo. A pak jsem se bál, že Vám bude Ratkin moc fňukat, bál jsem se i sám sebe, a vy jste to domyslel, to skryté hrdinství103. A ten strýček! Copak vy znáte jak to bylo. Vy jste to jen tak uhodl!104“                          103 Domnívám se, že tím má na mysli Ratkinovo přijetí otce, že si ho začne vážit.                    104 Zde se jedná o prosbu strýce Jiřího, který Ratkinova otce žádal, aby mu koupil chalupu a on se mohl usadit a žít tak jako jeho dědové. A ukončit tak svoje nešťastné toulání světem. Víme, že chalupu mu bratr nekoupil a Ratkinův vzor končí sebevraždou.

více viz:  https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130008785/?lang=cs  str. 41 až 47, kapitola 9.

- - - 

 

 

 

 

 

Setkání Miloše Hlávky a Fráni Šrámka v Sobotce v srpnu 1937, kdy po rozhovoru dal Šrámek souhlas s dramatizací svého románu Stříbrný vítr (foto DN č.5-6 z r. 1967)

Zdá se mi, že hlavní omyl spočívá v prohlášení
divadelního umění za zábavu. Vše, co se děje na
jevišti, musí prý být za každou cenu zábavné. Jsem
však na rozpacích, co nazvat lepší zábavou:
roztříštěnou revui, plnou nejrozmanitějších nápadů
a produkcí, po níž je v hlavě jako v podrážděném úlu,
anebo harmonickou jevištní skladbu, která po nás
žádá soustředění, ale z níž si odnášíme dojmy trvalejší.

Napište nám

Zde se můžete vyjádřit ke knížkám a k dílu Miloše Hlávky. Rádi odpovíme na Vaše dotazy.